Celý kotouč jsme zapalovali od odmotaného kraje a nechali jsme ho rozhořet tak moc, než hořel celý kotouč. Když jsem jej přikryla Fogou, docházelo k nedokonalému spalování a příšerně to kouřilo. Z nitrátů se totiž uvolňovaly oxidy dusíků a já tak chodila v oblaku kouře.
No, drama jako ve filmu. Jak se spalováním vyvíjené plyny snažily někudy uniknout, nadzvedávaly Fogu a zpod ní šlehaly plameny. Nitrátový film kouřil jako čtyřhlavá saň
a vypouštěl oblaka žlutého hustého štiplavého dýmu. Bylo potřeba Fogou kompletně zamezit přístupu vzduchu.
Po nějaké době se to uklidnilo, vlastní kyslík ve struktuře filmu již neměl takovou sílu, aby požár pořádně provzdušnil. Za pár vteřin jsem s Foga dostala požár pod kontrolu. Divoký oheň zkrotnul jako beránek a pod Fogou ještě několik minut prohoříval. To už jsme ale jen měřili teploty s termokamerou, abychom věděli, kolik Foga propustila.
Když jsme odkryli Foga, zůstal jen kotouč černého popela. Opět jsme to s Foga dali. Musím říct, že tohle hašení opravdu stojí za to a děsně nás to baví.